Dětští pacienti na Slovensku mají konečně k dispozici lék, který pomůže snáze zvládnout epileptický záchvat. Podává se do úst, na vnitřní stranu tváře, což je nesrovnatelně pohodlnější v porovnání s podáním do konečníku. Další výhodou je rychlý nástup účinku a výrazně kratší poločas rozpadu, což znamená, že dítě neprospí několik následujících hodin než po dosud standardně podávaném .lixistuje mnoho lidí, kteří již někdy v životě prodělali epileptický záchvat. Pokud se to stane jednou, neznamená to automaticky, že mají epilepsii.
Další výhodou je rychlý nástup účinku a výrazně kratší poločas rozpadu, což znamená, že dítě neprospí několik následujících hodin než po dosud standardně podávaném léku. Je plně hrazen ze zdravotního pojištění.
Existuje mnoho lidí, kteří již někdy v životě překonali epileptický záchvat. Pokud se to stane jednou, neznamená to automaticky, že mají epilepsii. Podle nové definice lze diagnózu epilepsie i po prvním záchvatu v životě, pokud u konkrétního pacienta přetrvává významná predispozice (například výskyt familiární epilepsie, abnormality na EEG atd.), což zvyšuje riziko výskytu dalších záchvatů. V dětském mozku nejsou zcela vyvinuty přirozené centrální mechanismy zabraňující epileptickým výbojem, takže asi 5% dětí překoná v životě alespoň jeden epileptický záchvat.
Epilepsie je závažné onemocnění mozku, které se projevuje především opakovanými epileptickými záchvaty. Ty však nejsou jedinými příznaky. Chronické neurologické onemocnění má i další projevy, proto se epilepsie zvykne označovat také jako „nemoc mnoha tváří“. Na Slovensku jí trpí přibližně 70 tisíc lidí, přičemž výskyt je přibližně stejný u mužů iu žen. Pacienti jsou ze všech věkových kategorií, týká se však zejména dětí v kojeneckém věku, adolescentů a starších lidí. Nejčastěji je diagnostikována u dětí do jednoho roku a druhým obdobím záchytu bývá věk nad 75 let.
Nebezpečný status epilepticus
Epileptický záchvat může trvat vteřiny, minuty, ve výjimečných případech i hodiny – dlouhotrvající záchvat však zvyšuje riziko rozvoje tvz. status epilepticus. Podle standardních postupů se doporučuje podání léčby v době od 5 do 10 minut od nástupu záchvatu. Kojenecký a především novorozenecký věk však představuje nejrizikovější období pro rozvoj tvz. generalizovaného konvulzivního status epilepticus. Během pěti minut je třeba podat léčbu zaměřenou na ukončení záchvatu. Pokud totiž epileptický záchvat trvá více než 30 minut, případně následuje série několika záchvatů za sebou, mezi nimiž pacient nenabude vědomí, nastává život ohrožující status epilepticus.
Matka i dětská neuroložka o novém léku, který zastaví záchvat epilepsie
Každá minuta zpoždění od nástupu záchvatu až po příchod pacienta na pohotovost zvyšuje o 5% riziko vzniku epizody status epilepticus. Do tohoto stavu může vyústit prakticky kterýkoli epileptický záchvat. Jedná se o urgentní medicínský jev, který je u každého pacienta odlišný, jeho vznik, průběh a případné opakování závisí na množství faktorů. U dětí jsou nejčastější příčinou tohoto stavu febrilní křeče (křeče z horečky).
U dospělých patří mezi jednu z nejčastějších příčin abstinenční syndrom při chronické otravě alkoholem. Čím déle status epilepticus trvá, tím je obtížnější jej ukončit. Čím je delší, tím větší riziko zdravotních komplikací hrozí. Pokud se pacientovi včas nepodá adekvátní léčba, může to způsobit nevratné poškození mozku. Po překonání status epilepticus je navíc vysoké riziko rozvoje tzn. farmakorezistentní epilepsie (tj. takové, při které není dostatečně účinná antiepileptická léčba) a také poškození intelektu, čili mentální postižení různého stupně.
Namísto do konečníku lék do úst
„Mé dceři diagnostikovali tzv. fokální epilepsii, když jí bylo devět měsíců,“ říká Jana Gallová, máma šestileté dcerky s touto diagnózou. „I přes nastavenou antiepileptickou léčbu jsme zhruba každé tři týdny čelili záchvatům, které nás zaskočily v kterékoli chvíli – na poště, na hřišti, na návštěvě. Dokud byla malá, zavést lék do konečníku (tzv. rektální) nebyl žádný problém. Přípravek dokázal zvládnout záchvaty, vrátit její vědomí a dostat ji zpátky do normálního života. Ale jak dcerka rostla, způsob podávání přes konečník byl stále náročnější, nehledě na nepříjemné pocity a nepohodlí, které si jako stále starší bude více uvědomovat. Tehdy jsem se od naší dětské neuroložky dozvěděla o novém přípravku a hned nám ho i předepsala.
Je obtížné popsat, jak zásadním způsobem to ovlivnilo náš život. To asi pochopí jen člověk s podobným osudem. Zcela jinak se žije s pocitem, že můžu dítě bez obav nechat u kamarádky, protože jí v krizové situaci bez problémů podá lék, který zastaví záchvat.
